Duben 2018

Kudy kam

4. dubna 2018 v 14:13 | Martina |  Téma týdne
Je v celku obtížné začít s novou změnou, protože nejprve se k ní musí člověk odhodlat a především zkusit opustit minulost, až již byla jakákoliv.
Jestliže toužím po něčem novém, musím si za tím stát a nebát se udělat krok do neznáma. Obecně má samozřejmě člověk strach z neznámého, protože většinou neví, co čekat. Bojí se nového. Ale myslím si, že by něměl. Měl by trochu upustit uzdu své fantazie a otevřít ty dveře s novými možnostmi.

Přece jenom tu nejsme na všechno sami a vždy by nás měl někdo podržet, pokud tápeme a nevíme. Vždy jsem se hodně zajímala o psychologii, fascinovala mě. Co všechno se vynalezlo, na co všechno se přišlo, jak moc může být lidská osobnost komplikovaná a roztříštěná.

Minulý měsíc jsem měla těžký. Nechodím pravidelně k doktorovi, ale párkrát se mi v poslední době stalo něco, co bych asi nazvala jako záchvat paniky, úzkosti. Probíhal tiše, udělalo se mi zle, bylo mi na omdlení, brečela jsem, protože jsem nevěděla, co se se mnou děje. Volala jsem příteli, ten se mě stažil uklidnit a říkal, že přijede. Uvízla jsem někde na Žižkově a nedokázala se vrátit mezi lidi, nastoupit do tramvaje a jet zpět domů.

Je hezké, že mě svezl, ale dobrý pocit jsem z toho neměla. Je to sice nejbližší osoba, to nepopírám, miluji ho. Ale nemám pocit, že je ten pravý na řešení takových problémů. V tomhle jsme rozdílní. Nejsem věřící, ale stále dokážu v sobě najít takovou tu duchovní stránku, meditovat apod. On ne, vidí vše "prvotníma očima". Nevím, jak jinak to popsat. Zkrátka léčení přírodou mu nic neříká, byl vychován jinak.

Teď jsem asi trochu odbočila.

Myslím, že mi původně šlo o to, nebát se jít sám do neznáma. Nebát se pokračovat. A stejně tu pro nás někdo je. I když nemusí úplně pochopit, je tu stále pro nás, protože nás má rád a nedovolí, aby se něco stalo.