Pár fotek z léta 2014

16. července 2014 v 14:59 | Kelii |  Deník
Jak možná někteří víte, trávím téměř každé prázdniny u babičky ve Vídni. Je to tu fakt úžasné, jelikož oproti Praze je to tu samozřejmě jiné. Já prostě miluju tady tu přírodu, respektive Dunaj a kolem ty cestičky, ostrov, národní park apod. Proto jestli se rozhodujete, jestli pojedete do Vídně, vřele tohle město doporučuju. Jednak po kulturní stránce, tak i po sportovní, celkově rekreační.

A teď pár fotek, co jsem za léto stihla (na kole):

↑ to je fotka z prvního dne, když jsem já byla na kole a Míša (brácha) vedle mě běžel
↑ moje 2. jízda před setměním
↑ s maminkou, je tu nespočet labutí s malými "labuťátky"
↑ s maminkou, foceno přes sluneční brýle
↑ rekordní trasa 50.70 km na 2. konec ostrova a výhled na nějaký zámeček na vyhlídku, jednou se tam podívám
↑ teď nevím, kde to mají, buď v Londýně, nebo v Paříži, ale tady jsou takovéhle zámky taky, je to moc pěkné
↑ to jsem vyrážela dost pozdě na kolo, nějak po 8mé hodině večer, ale výhled na západ slunce dokonalý, tohle je most, kde projíždí metro
↑ hlemýžď v národním parku
↑ tahle alej se mi moc líbila, protože byla už podzimní a listy hrály všemi barvami
↑ národní park, dlouhá dřevěná lávka vedoucí přes rameno Dunaje, který ani není vidět kvůli rákosí a trávě
↑ tentokrát už včerejší fotka pole v národním parku
↑ Přímo ale strašidelné počasí, jelikož jsem vůbec nevěděla, jak bude. Vypadalo to jako normální letní den, ale pak najednou začalo z ničeho nic pršet, ale do toho svítilo sluníčko, tak jsem si řekla, to za chvíli přejde. Taky že jo, ale potom začalo znovu, to už jsem měla zablácené kolo a musela se fakt vrátit. Ale to bylo obtížné kvůli protivětru, do toho šly blesky a hromy stále blíž ke mně. Naštěstí jsem si s sebou vzala ručník, kdybych si chtěla umýt nohy, tak mě napadlo, že si ho dám pod triko na ledviny, abych neprochladla, protože to byl studený déšť. No děs, ale to nebylo všechno. Celkově jsem ujela pekelných 33.32 km, byla jsem od domova moc daleko. Potom jsem jela kolem elektráren (jinudy kratší cestou to nejde), tam to bylo nejhorší kvůli extra extra dlouhé cestě a protivětru, který mě málem i s kolem otočil o 90 stupňů. Naštěstí jsem to dala, a pak mě čekalo jen asi 8 km, ale maximálně jsem před sebe viděla tak na 10 m, protože to nejděsivější, co přišlo, byly kroupy! No hrůza. Různě se střídaly. Já měla slabý dres s krátkým rukávem a kraťasy. Takže jsem samozřejmě byla promočená jako slepice a furt do mě bily obrovské dešťový kapky a kroupy. Potom na cestách byly velké louže, potkávala jsem maximálně pod mosty schovaný lidi, ti na mě pořád koukali, jak jsem byla mokrá. Prostě strašné. Ale domů jsem nakonec po tomhle zážitku dorazila celkem v pořádku. Ještě teď mi schnou boty. Když jsem zmáčkla ponožky, tak to bylo, jako kdybych vylila rybník. Večer jsem šla spát kolem půl jedenácté, po hodně nevyspalých nocí (nešlo mi furt usnout) jsem okamžitě zabrala a probudila se v poledne. Toť můj včerejší příběh!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama