Adam a Alice

11. března 2013 v 19:31 | Kelii |  Téma týdne
Můj druhý článek na toto téma (Místo, kde chci žít). První viz. zde. Příjemné čtení především pro slečny. (-:

Přišla jsem z práce, položil klíče na stolek, kabát na věšák a tašku hodila na pohovku. Dále si umyla ruce, z lednice vytáhla oběd a strčila na tři minuty do mikrovlnky. Sedla jsem si ke stolu a čekala. Čekala dlouho. Byt byl prázdný, všude se rozprostíralo naprosté ticho. Dostala jsem strach. Už asi nepřijde. Když jsem však uslyšela klíč v zámku, spadl mi kámen ze srdce. Jen mi přišlo divné, že tam klíč tak nemotorně štrachá v zámku. Polilo mě horko. Cinkla mikrovlnka, ale já stále seděla jako přikovaná k židli. Po chvíli jsem se vzpamatovala, šla po špičkách ke dvěřím a opatrně nakoukla kukátkem. Naštěstí tam nebyl žádný chlap oblečený v pruhovaném svetru v kukle, ale Adamův kolega Richard. Rychle jsem odemkla. "Ahoj Alice, omlouvám se, že tě ruším o polední pauze, ale měla bys jet se mnou ..." začal rozhovor udýchaným hlasem. "Co se děje?" zeptala jsem se automaticky. "No, víš, jak Adam vozí toho starostu, žejo?" řekl a já si vzpomněla na minulý čtvrtek, jak se Adam zmínil o projížďkách starostovým autem. "Ano, to mi říkal. Co se stalo?" ptala jsem se ho vyděšeně. "Když prej zastavili u semaforů, přes přechod přeběhl nějakej chlápek v kukle a tmavě modrý bundě, střelil přední sklo a zase utekl." řekl a ještě stále rychle vydechoval. Udělalo se mi mdlo. Na chvíli se mi podlomila kolena, naštěstí byl Richard v pohotovostním režimu a stačil mě chytit. Silně jsem mu držela pravou ruku. "A co ... co se stalo Adamovi?!" ptala jsem se hystericky. Vypadalo to, že se mi to Richard bojí říct. "Snad ho ..." bála jsem se dokončit větu. Adam pro mě znamená vše. Já vím, že láska ve většině případech skončí, my už taky tak párkrát málem dopadli, ale já se s ním cítím vždy dobře. Miluje mě jako přítel, chrání mě jako bratr, rozesmívá mě jako kamarád. Proč by to najednou mělo skončit? Za jakým účelem? Jela by kamkoliv, kdyby jel i on se mnou. "Je v nemocnici, střelená ruka. Starostu kulka trošku poranila, ale s Adamem je to fakticky horší. Svezu tě." řekl uklidňujícím hlasem. Přikývla jsem, rychle zaběhla do kuchyně, jídlo z mikrovlnky zabalila, strčila do tašky, popadla kabát a klíče a běžela s Richardem k autu. Snad není pozdě. Zase vzpomínám na sobotu, kdy jsme s Adamem leželi na posteli jen tak vedle sebe, dívali se navzájem do očí, já se k němu pak přitulila a šeptala mu do ucha, že jediné místo, kde chci žít, je v jeho objetí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama