Duben 2012

Soutěž na hledání

24. dubna 2012 v 20:39 | Kelii
Jedná se o soutěž, kde musíte na dané stránce najít určité informace.
Cena se počítá pro 3 vylosované lidi
a bude to diplomek a reklama na mém blogu [návštěvnost nad 40 lidí, jen komenty nejsou :)].

A co tedy musíte najít? Hledat se zatím bude na mé stránce a za úkol máte najít:

článek z roku 2010 o 49 věcích, které můžete dělat ve výtahu, když je nuda

Správnou odpověď pošlete na mail keliin-blog@seznam.cz s předmětem "Soutěž - Duben 2012"
Díky za účast!

Pár vtípků na zasmání

22. dubna 2012 v 15:21 | Kelii
Na policejní stanici volá zoufalý hlas.
Policajt to zvedne a ptá se: ¨Co se
stalo?¨ ¨Pomoc! Vlezla mi do bytu kočka!
¨. Policajt: ¨Zbláznil jste se?! KDO volá?¨ ¨Papoušek Ferda!!!¨

Tři slepice si hrají na schovku, první
zaleze do kurníku, druhá do šopy. Třetí
počítá: 10, 20... Už jduu! Jde a zakopne
o klacek a řekne: ¨Kurnik šopa!¨Schované
slepice vylezou a říkají: ¨To neplatí,
ty ses dívala!!!


MOŽNÝ KONEC SVĚTA 21.12.2012

22. dubna 2012 v 13:14 | Kelii

Několik teorií.

Narazila jsem na scene girl

20. dubna 2012 v 21:53 | Kelii
http://profil.lide.cz/Dark.Violet/fotogalerie/#galerie

Neznáte ji někdo? Mně je nějak povědomá. Určitě se dá považovat za scene girl, co? :)

Když se šlověk nudí aneb čokoláda

18. dubna 2012 v 22:11 | Kelii
Čokoláda je velice oblíbená pochoutka po celém světě.
Původní čokoláda měla formu tekutého hořkého a kořeněného, ne příliš chutného nápoje.
Byla vyráběna z rozemletých kakaových bobů (které byly zahuštěné kukuřičnou moukou, okořeněné vanilkou, chilli papričkou a dalšími přísadami).
Postupně se chuť čokolády vylepšovala.
Zásadním přelomem ve výrobě čokolády se stal vynález Holanďana Conrada van Houtena - oddělil kakaové máslo od kakaového prášku.
Dnes je čokoláda samozřejmou součástí našeho jídelníčku.
A také pomáhá proti infarktu atd.

A jaké máme druhy čokolád?

Hořká čokoláda
Mléčná čokoláda
Bílá čokoláda
Dia čokoláda
Ochucená čokoláda
Čokoláda s dodatky
Plněná čokoláda
Porézní čokoláda (např. Aero - se vzduchovými bublinkami)

Zbývá necelá minuta a světlo sílí

18. dubna 2012 v 15:53 | Kelii |  Téma týdne
Pouze vymýšlím :)

Kdo z nás by věděl, že takto dopadneme? Zabíjet pro nic za nic. Přát někomu něco špatného...
Ano, vím, že i já nejsem dokonalá, ale i tak se snažím pomáhát. Nač ty hádky? Vždyť jeden
druhého bijete a zabíjíte a jak si pak myslíte, že dopadnou jejich rodiče? Jejich matky si přec
trpělivě připravovaly chování ke kojencům, vydržely tu tíhu porodu, jen aby vyšlo na svět jejich
milované dítě a tedy, až dovrší toho věku, lidé ho nemilosrdně bodají do srdce.
Jakmile dokončíte svou činnost a oni jen bezmocně leží na zemi vymáčeni ve své vlastní krvi a vy
se zlostně smějete, už vás nevidí. Vidí pouze bílé světlo doprovázené pravidelnými křečmi, které
však postupně zpomalují a tep srdce už běží jen v dlouhých intervalech.
Sanitka houká, ale on jen leží, nechá se uchopit na měkká lehátka a odvézt do vozu. Nevnímá ani
píchnutí kanyly a pomalu vydechuje. Už jsou tu, ale on však jen málo dýchá, zbývá mu necelá
minuta života. Lidé, kteří si zvolili, aby pomáhali, mu navlékají všemožné jehly, ale on necítí nic.
Před očima se mu hemží všemožné obrazce, lidé, které znal. Od začátku až do konce, vidí světlo ...

Změny letí aneb vše při starém!

13. dubna 2012 v 22:19 | Kelii
Rozhodla jsem se něco změnit. Nebudu už tak používat tu přezdívku LiLi L'amour, protože se mi přestala líbit :D
No, zdá se mi neoriginální atd.
Tak jsem se rozhodla zůstat při starém a normálně používat to své "Kelii", ikdyž mi klidně můžete psát pod mým
jménem - Marťo, Marti, Marwi (moje origoš přezdívka, snad)

Takže vlastně nic nového :)

Psí vzpomínky

10. dubna 2012 v 17:48 | Kelii |  Téma týdne
Něco na způsob pohádky s happy endem :)

Bylo velikonoční pondělí. Janička s babičkou barvily vajíčka a maminka mezitím pekla jejich oblíbenou kakaovou buchtu.
Jakmile Janička domalovala poslední vajíčko, vzdychla a začala se válet na polštářcích. Byl to už známý signál, že něco chce. Maminka tedy svolila, aby mohla jít Janička ven. Ta tedy s radostí vyběhla, ani nebyla vidět únava. Jenže za stromem číhal Eda, sousedův syn. V ruce držel pomlázku a v druhé kousek mazance. Jakmile Janička vkročila na cestičku, Eda ji popadl a práskl pomlázkou na zadek. Janička vyjekla a rychle se rozeběhla. Když se tak honili, vzbudili i malé štěňátko sousedovic Alenky. Alenka chodila do místní školy, byla už ve třetí třídě jako Janička a vědělo se, že štěňátko našli zrovna cestou ze školy před rokem. Byla to fenka a dali jí jméno Eliška. Prý byla dříve v útulku, ale jelikož jí nedávali najíst, utekla.
Tak ji tedy vzbudili a Eliška začala štěkat. Čím dál více chtěla s nimi běhat, vodítko se ze špalíku uvolňovalo, a nakonec spadlo do trávy a Eliška vyběhla. Chvíli si s dětmi hrála, ale pak odběhla za keříky a děti si hrály dál.
Už bylo odpoledne a Janička, babička a maminka svačily. V tu chvíli ale vrazil do světnice Eda a křičel, že prý Eliška utekla. Všechny tři přestaly jíst a okamžitě vyběhly z chatky. Eliška se nenašla. Janička a Eda prohledávali keře a houští a Alenka se svojí maminkou a ostatními prohledávali náměstíčko. Jenže Eliška nikde. Stále ji volali: "Eliško! Eliško!" nebo "Dostaneš piškotek! Elí!" Ale Eliška nikde. Tak se tedy vydali dále a do lesa. Na cestě potkali Alenčina tatínka s velkým ovčákem Harinem. Když se to táta dozvěděl, uvolnil Harina z vodítka a se slovy "Běž Harine, najdi Elišku ..." se Harin rozběhl do lesa. Celá vesnice se rozeběhla za ním a Harin stále kličkoval dál.
Po desetiminutové cestě byla většina unavená, a tak šli jen ti, kteří ještě mohli. Harin spokojeně běžel dále a po dalších desetiminutách s ním běželi už jen Janička, Eda, Alenka a Vojta, Alenky šestiletý bratr. Nakonec všichni udýchaní šli pomalu za Harinem, který zabočoval k útulku. Všichni se podivili a Vojta pomalu povídal: "Proč útulek? Eliška odtud přece utekla ..." Ale když došli na dvůr útulku, viděli, o co se jedná. Eliška stála u klece s podobnou psí holčičkou. Stále na sebe štěkaly a kňučely. Na druhém konci byl starý pán, asi chovatel a stále se usmíval. Najednou z ničeho nic promluvil, ať si ji vezmou, že je to prý Eliščina kamarádka Jimmie. Tak si ji tedy děti vzaly a cestou zpátky se spolu nejen Eliška a Jammie hrály, ale přidal se i Harin a ostatní z vesnice.

Veselé Velikonoce!

9. dubna 2012 v 12:11 | Kelii a Xenelly
Obě Vám přejeme Veselé Velikonoce!
Snad Vám nikdo nenapráskal, vyply jste si zvonek a chrápaly dlouho :)

A když jo, tak stejně teď budete mít klid ...



... snad ;)

Krátká zpráva

8. dubna 2012 v 13:45 | Kelii
Tak za pár minut vyrážíme z bytu na nádraží a pak jedu do Prahy, těšte se na další (snad úspěšné) psaní!
Papalala, vaše Kelii

I krásky to mají někdy těžké

7. dubna 2012 v 15:27 | Xenelly
Každý mluví o tom, jak to mají ošklivé holky těžké: hůře si hledají kamarádky i partnera. Pojďme se ale zaměřit na to, jaké nesnáze mají krásné holky.

Krásné slečny pobraly spousty výhod a mají často otevřenější možnosti než holky, co tolik krásy nepobraly, navíc mají hodně nabídek od kluků (a mnohdy i od holek). To ale není všechno. I krásné holky mají problémy a to může někdy znamenat pěkný malér.

Je krásná a proto musí být namyšlená
Krásné holky jsou často hozeny do jedné škatulky a tou škatulkou je NAMYŠLENÁ. Netuším, proč by pěkná holka musela být automaticky namyšlená. Možná se někdo bude divit, ale mnohdy hezká holka ani neví, kolik krásy pobrala a často má dokonce i podkopané sebevědomí.

Hodně se o sebe stará a proto musí být povrchní
Nikdo přeci nikdy neřekl, že když se holka líčí a hezky obléká, musí být zahleděná do sebe a být narcista. Možná se chce jen sama cítit dobře, nebo ji baví líčení a móda.

Chtějí ji kluci, a proto je to lehká holka
Kluci chtějí něco extra a vybírají si tu nejlepší z nejlepších, proto automaticky jdou po té nejkrásnější holce v jejich okolí. To ale neznamená, že o nápadníky kráska stojí. Možná jí to jen lichotí, ale nechce je a čeká na toho jediného - na svého prince.

zdroj : krásná.cz

Musím se bránit!

5. dubna 2012 v 21:25 | Kelii |  Téma týdne
Začnu zase příběhem a zkusím vymyslet něco všedního.

Sedím na čisté posteli, hladím drahý samet a představuji si budoucnost v tomto velkém apartmá.
Jenže vždy se to musí pokazit. Spolu s mým přítelem přijede i má budoucí tchýně. S Adamem
se hodláme vzít, ale ještě mě nepožádal o ruku. Dnešek mám na to, koupit si krásnou krajkovanou
halenku z toho obchodu na rohu. Vím, je velmi velmi drahá, ale proč nevyužít příležitosti, která
bude jeden ze světlých bodů mého života? Tak se tedy zvedám, beru koženou kabelku, obouvám
si drahé kozačky a bouchnu dveřmi od pokoje číslo 7. Je to mé šťastné číslo, tak snad budu mít
opravdu to štěstí dnes večer.
Vycházím z pěkného, žlutě natřeného čtyřhvězdičkového hotelu a kráčím ulicí na hlavní třídu.
Teprve tam mám možnost si vybírat ze stovek předraženého zboží a drahých značek. Zatočím se
na patě a stojím u semaforu. Do očí mi svítí zelená a já vycházím. Letní slunce mě zdraví z výšky
a já na oplátku hledím na oblohu přes mé sluneční brýle. Pruhovaná sukýnka se vlní při jemném
vánku a já si užívám to teplo, cítím se lehce. Objevila jsem se na začátku hlavní třídy a kráčím
mezi všemožnými obchody s oblečením, doplňky, časopisy, a tak dále...
Stoupnu si před výlohu se spodním prádlem a vidím tak nádhernou košilku. Hned kráčím do obchodu.
Do obličeje mi zavane klimatizace a beru si bílou košilku velikosti S. Jsem drobounké postavy, ale i
tak mi to nevadí. Jsem v kabince, ale jakmile se kroutím do té košilky, spadnou mi náhle vínové
kalhotky. Popadne mě horko a rychle si je nandavám, jenže někdo šátrá pod dveřmi kabinky a bere
mi je z rukou! Cítím se tak strašně, že vyřknu slova: "Ty úchyle! Ty debile! Pusť to, ne kreténe!"
Pak mě popadne za nohu, ale v zápětí se ozve křík a otevřou se dvířka. Nemám na sobě nic než
podprsenku a kalhotky! Rychle si košilkou zakryji intimní místa a podívám se před sebe. Mé vínové
kalhotky drží můj přítel ...
"Leo-no? Ty-jsi-ta-dy?" vykoktá ze sebe Adam s provinilým výrazem ve tváři a začíná se červenat.
Dostala jsem snad největší vztek a rázem mu přistála facka na obličeji: "ADAME, TY JEDEN DEMENTE!
CO SI TO DOVOLUJEŠ???!!!"
Vytrhla jsem mu kalhotky z rukou, zbrkle na sebe natáhla sukýnku a tílko a vyběhla z obchodu s
brekem. Měla jsem právo to udělat, mám přeci svobodu slova, ale stále se cítím nepříjemně.

A jsem ve Vídni :)

5. dubna 2012 v 18:32 | Kelii
Tak jsme se zase s mamkou "sebraly" a jeli k babče do Vídně. Moc jsem se těšila. Znáte to - konečně prázdniny!
Plánujeme zkouknout velikonoční trhy a přemluvím i mamkou koupit mi pěkné "vídeňské" náušnice.
Správně, hodlám se chlubit před ostatními! :D
Doufám, že i vy si užíváte krásně prázdiny, a ať už doma, nebo někde na chatě atd.
Vyražte si hlavně ven, snad bude svítit sluníčko, a vy si to tedy hezky užijete.
Vaše Kelii ;)

Zvláštní obrázek - styly

3. dubna 2012 v 20:31 | Kelii

(indie - nemyslím indie-scene) ... to jsem našla jen na fb :D